Svět Světloděj

 Morana, známá jako paní zimy…  Její mrazivý dech a tichý krok přinášejí nejen konec období, ale také přípravu na zrození nového jara. Morava tak symbolizuje neustálý cyklus proměn – konec je zároveň začátkem, a temnota ustupuje světlu, které brzy opět rozkvetne.

  Říká se, že  uprostřed  strmých hor a hustých lesů leží tajemný pramen, jehož voda údajně nese sílu a moudrost dávných předků. Mnozí stateční poutníci se vydávají na cestu, aby okusili jeho léčivé kapky. Legenda varuje, že jen ti s čistým srdcem a úctou k životu mohou napít se z tohoto pramene – voda totiž odhaluje pravou podstatu člověka.

 Vypraví se mezi bytostmi o prastarém duchu jménem Zelenka…Jedná se o prastarého ducha a ochránce přírody a moudrosti předků.  Říká se, že když se lidé vzdálí od své pravé cesty či zapomenou na své kořeny, Zelenka se zjeví ve snách a šeptá jim prastaré příběhy listím stromů. Jeho přítomnost pomáhá navrátit harmonii mezi lidmi a přírodou.

 Kdysi dávno kdy byl náš svět zahalen temnotou, povstal z kosmického plamene první Světloděj.  Jeho mocná energie rozptýlila temnotu a seslala první paprsky světla, čímž se zrodil den. Tato legenda oslavuje počátek všeho živého, kdy každá bytost a krajina nabyly své podstaty v jeho záři.

  Prolog   Bylo ještě před svítáním, kdy se Veylin poprvé probudil s pocitem prázdnoty. Nad ním se vznášela tichá záře – slabá, mihotavá, jako by jeho vlastní světlo váhalo, zda ještě patří k němu. V prstech mu tančil poslední paprsek úsvitu, který dřív dokázal vyvolat jedinou myšlenkou. Teď však vyžadoval soustředění, ticho… a bolestnou vzpomínku na dny, kdy byl silný. Kdysi byl jedním z nejjasnějších světlodějů Řádu Lumen. Jeho magie léčila, chránila, osvěcovala temná zákoutí světa. Ale teď… Teď cítil, jak s každým novým ránem něco v něm chřadne. Jako by mu ze srdce pomalu vyprchával žár. Nejdřív to byly jen detaily – rychlejší únava, menší zář. Pak ztratil schopnost oživit slunce v dlaních. A dnes v noci se jeho světlo poprvé zhaslo. Nevěděl proč. Ale v hloubi duše tušil, že to není přirozené. Veylin se zadíval na své dlaně – kdysi tak jisté, plné síly, teď rozechvělé a bledé. Ticho v místnosti bylo dusivé, jako by i stěny věděly, co se blíží. A přece… nebyla to s...

 Divoženka-lesní nympha Hejkal-démon Polednice-přízrak Šotek-skřítek Hastrman-vodní démon Čert-démon Můra-přízrak  Permon-trpaslík Bílá paní-duch Bezhlavý rytíř-přízrak Fext-nemrtvý válečník Chcete k nim nějaké info? Nebo tohle stačí.